Xttera Ostrov

Triatlon 400m plavání, 15km kolo, 5km běh
Můj první triatlon vůbec, jak mne to jen mohlo napadnout.... jo už vím. V loni se tato myšlenka zrodila, ale ve stejném termínu jsem měla Horskou výzvu. Letos se mi tam zrovna jako na potvoru udělalo volno. Váhala jsem a nakonec se rozhodla, proč to vlastně nezkusit. Plavu jako želva, na kole jsem byla letos asi třikrát celkem 40 km najeto a běh to nějak dám, to by mi trochu šlo. Největší hrůzu jsem měla z kola, že někde zabloudím.
Nu což v noci jsem toho moc nenaspala, furt se mi něco honilo hlavou. Ráno v šest nedospala a tak vstala, najedla, sbalila věci a šla se podívat do sklepa, jestli tam mám kolo. Oprášila, přidělala startovní číslo a mohla vyrazit.
Na Velas jsem jela na kole "taková předehra" s bandou kamarádů. Dorazili jsme na start dala jsem si kolo do depa (byla jsem profesionálně poučena od kolegů) byla mi zkontrolována výbava kvůli bezpečnosti a pak už jen čekala.
Odchytla mne kabelová televize, neb děvčata asi byla v šoku, co tu dělám, něco vtipného jsem jim pověděla.
Svlékat, dát si věci do pytle, začalo pršet, zkouška vody, která byla naštěstí teplá, a pak už byl start. Všichni se vrhli do vody a začali zběsile plavat a kopat, připadala jsem si jako v moři, málem jsem se utopila hned na začátku. V hlavě mi koloval titulek "Janan absolvovala svůj první triatlon a po 100 metrech se utopila" a tak jsem se lehce stáhla, aby mne neukopali a plavala si na pohodu, vždyť není kam pospíchat. Z vody jsem vyběhla pátá od zadu a za mnou i muži, díky bohu nebyla to úplná ostuda.
Rychle do depa a pokusit se na sebe narvat ponožky a tričko, na kraťasy jsem úplně zapomněla. Brýle na oči, helmu jsem musela mít zapnutou hned, nebo by mne diskvalifikovali. Za čarou jsem naskočila na kolo (v tu chvíli mi došlo, že nemám kraťasy, ale jen plavky) a prostě jela. Byla to šílená trasa. Všude mokré pařezy a kaluže a bahno a sjezdy a výjezdy a úzké cesty, pak pole s vysokou trávou a hurá kousek asfaltu a pak balvan a dalčí balvan, pak krpál jako kráva ten jsem vedle kola vyběhla, pak seběh a už jsem si říkala, kdy bude konec. Připadal jsem si jako věčně naskakující had, protože mi furt ujížděl zadek. Celou dobu jsem se těšila na běh a předjela jsem čtyři lidi.
Konečně v depu a zde se musím pochválit měla jsem prvenství jako nejrychlejší , zahodila jsem jen kolo a helmu a běžela dál. Na nohou jsem totiž měla běžecké boty (tušila jsem, že se vedle kola i proběhnu a počítala jsem s alternativou, že poběžím častěji vedle kola, než se na něm svezu).
Hurá konečně má oblíbená disciplína běh. Nastal šok nohy byli nějak pomalé moc se nehýbali, i když mysl chtěla, byla to paradoxně nejtěžší disciplína. Běželo se v terénu samá zatáčka a různé malé kopečky a nohy ne a ne se rozběhnout, pak to přišlo začalo se mi lehce běžet, ale bohužel asi 500m před cílem. To je holt smůla trasa byla jsem 5km nebyl čas. Nevadí předběhla jsem čtyři lidi, alespoň něco.
Zatáčka přes cílem a výběh na Staré náměstí, čekaly tam na mne mé děti. Křičely "maminko jsi skvělá utíkej". Smála jsem se, byla jsem v tu chvilku neskutečně šťastná.
Dostala jsem účastnickou medaili a placku na batoh. Bylo to skvělé, líbilo se mi, jak to bylo pestré a ten adrenalin.
Závěrem supr značená trasa a bezva podpora na trase.