XTERRA Šindelcup 2020

Triatlon plavání 200m, koloběžka 16km, běh 1,5km. Už delší dobu jsem si přála opět zažít Xterru a tolik mě to lákalo. Jenže porod maličké, pak nebyla kondice, pak zase hlídání.... a letos na poslední chvilku se zdařilo a vše vyšlo, neuvěřitelné.
Byla mi od Jakuba pořadatele povolena kolobka i bosoběh a jeho pozitivní a hlavně nadšený přístup, že se chci zúčastnit, bylo jasnou známkou dobrého rozhodnutí.

Před týdnem jsem absolvovala Bodenský triatlon, tak už jsem zhruba věděla, co by mne mohlo čekat. Omyl vážení, nikdy není nic tak, jak si představujete a na triatlonu, už vůbec.

Déšť, neúnavný a vytrvalý. Zima 12 stupňů, podzim se blíží a zrovna dnes. Mojí štěstěnou je má bosochůze, takže i odolnost proti chladu..... všude voda a bláto a lidi v bundách schoulený a promrzlí.
Zázemí luxusní, moderátor nejen fešák, ale i velmi vtipný si mě hned k sobě volá. Vedeme hlasitý rozhovor pro lid o mém životním stylu a účasti na triatlonu a menší reklama na můj sobotní závod Bosáka Race přišla vhod. Zasmála jsem se od srdce.
Poté s Kubou pořadatelem závodu hodila jsem řeč kam si mám dát koloběžku, protože nemá sedátko, abych ji mohla pověsit na štendr. Do depa jedině s přilbou, Kuba mi ji upravuje a já si uvědomila, že taková maličkost potěší, už dlouho se o mě nikdo nepostaral. Rozhodčí jsou přísní, ale příjemní, což je dobře. Tyrkysku si jako jediná opírám o zábradlí a je mi smutno, že ji tam nechávám.

Musím si fakt udělat radost a tak se jdu podívat do stánku s oblečením a nacházím úchvatný dres, no ten musím mít, Jistě mi přinese štěstí. Mladík hodně vysoký se na mě usmívá a má radost z kšeftu. Zřejmě byl potěšen, že jsem si vybrala zrovna dres Xterra. Spokojeně odcházím pomalu na start.

Zahazuji bundu a začnu se klepat zimou. Ostatně jako všichni kolem mě, už abychom byli všichni ve vodě a pohlceni adrenalinem závodu, to nás jistě zahřeje.

Plavání v dešti má své kouzlo. Na této trati se mi líbilo, že se plavalo rovně, takže jsem se nemusela s nikým nikde mačkat a mohla jsem si krásně rozvrhnou sílu. Moc mě to bavilo, až mě to samotnou překvapilo. Voda byla chladnější, ale nevadilo, jen docela špinavá. Na konci jsem měla vylézt na schůdky a nemohla je najít byla tam hloubka. Sedřela jsem si nohu o schod, ale byla jsem ráda, že už vylézám.
Nohy ztuhlé. Vběhla jsem do depa pro Tyrkysku, dres, helmu, fivefingers a vybíhám za podpory didžeje, až za čárou určenou na Tyrkysku naskakuji. Rovná asfaltka končí téměř hned a vjíždím do lesíka. Běžím vedle kolobky, mokré pařezy a výstupky z mechu mi dávají zabrat. Pak už to frčí. Terén se střídá, déšť neustává. Bahno a kluzké kameny mi dávají zabrat. Dokonce dva brody jsem profrčela, kde se mi stupátko ve vodě utopilo a já křičela, že je to super. Adrenalin neskutečný a já se směji celou cestu.
Držkopád. No jo, to je tak, když vám vyskočí láhev s pitím z držátka, které jsem mimochodem samozřejmě vůbec během závodu nepotřebovala a vy ho tam prostě nechcete nechat. Tak jsem zabrzdila a hned hodila držku. Brzdila o šutry levou rukou a kolenem. V tu chvilku mi došlo, ty blbče, kde máš rukavice! Bolest, zvedám se podívám rychle, kde všude teče krev.
Chytám láhev, sbírám kolobežku, naskakuji na ní a jedu. To je dobře, že jí nic není. Sedřená dlaň bolí jak svírám řídítko, ale co přežila jsem čtyři porody, tohle přežiju taky. Hlavou mi probleskne no super, ještě nikdy jsem neupadla na kolobce, takže premiéra zde na xterre to je vlastně pocta. Myšlenka o bolesti se hned zase vytratila a já se začala soustředit na trasu. Déšť pomalu smyl krev i z kolene...
Krásný trail kopec nahoru. To mě nadchlo. Konečně jsme s Tyrkyskou ve svém živlu, kopce milujeme. Seskočím z ní a běžíme. Konečně porážím cyklisty a cyklistky hurá.

Dvě kola cyklotrasy byl super nápad, neb jsem si mohla rozložit sílu a opět mohu říci, že jsem si to neskutečně užívala, Déšť mi vůbec nevadil, jen to druhé kolo trasy bylo více rozbahněné,tak to technicky bylo náročnější a že jsem to bahýnko měla úplně všude, není třeba říkat.
Depo a běh. Tyrkysku jsem odložila a zahodila botky, sundala helmu a vyběhla za neskutečné podpory moderátora, který hlásil, že opravdu běžím bosa. Běh to byl jen kousek, ani jsem se nestihla rozběhnout, což byla škoda, ale zase bylo to labůžo pro mé nožky v té lesní pěšince....
Cíl Xterra probíhám slavobránou za hlasité hudby a opět s podporou moderátora a potlesku diváků. Vůbec nejsem zničená, jen odřená, durch mokrá a špinavá. Skáču hned na Michala, který čekal v cíli a své nadšení dávám opravdu znát. Smích radost, adrenalin z prožitku, no prostě děla se mi krásná věc a já byla ráda, že ji mohu sdílet.

Stánek s dobrotami občerstvovací stanice byla ovšem luxusní. Domácí buchty a koláče podávané vysmátými děvčaty a dostala jsem záhadné pití v plechovce, Do tohoto stánku jsem se musela vkrást ještě několikrát, to bylo prostě super, že taky konečně někdo něco upekl mě, teda nám no.

Děkuji Michalovi za milou společnost, během celého závodu. Děkuji Danovi a Věrušce za společnou cestu a doprovod a fotografie. Děkuji, že jsem mohla poznat nové přátelé a vidět se s těmi, co už znám. Především, ale děkuji Jakubovi pořadateli závodu, že mne s nadšením uvítal do Xterry a že jsem mohla. Obdivuji ho, neb bylo vidět, jak hodně náročná příprava závodu je a evidentně má i dobrou podporu v rodině a supr tým.
Závěrem je úžasné to smýšlení, že není podstatné vyhrávat, nebo lámat rekordy, ale zúčastnit se pokořit trať a sebe vyživit. Z tohoto závodu tu úžasnou energii budu čerpat ještě hodně dlouho.....

ps: Po závodě je dres úplně zabahněn prošel si drsným závodem a evidentně přežil a tak jsem se šla pochlubit do stánku a řekla jim zda-li ho mohu vrátit. Ten úsměv od ucha k uchu mi za tu hlášku stál. Mám tedy svůj první dres....