WATER DOG GAME 2021

Absolutní špička adrenalinového závodu s nejlepší parťačkou na světě s Timinkou.
Cca 5km trasa plná překážek v bahně, podlézání, přelézání, terénu plného kamení a vodních toků. Plavání ve vlnách divokého Medardu. Slušné kopečky výběhu, ale i seběhu, kde by se jeden zabil.....

Za všechno může Blanč Švihlová. Píše mi zprávu, Janan nechceš na závod? My nemůžeme Céca je po úrazu a nejsme úplně dobří plavci. Váhám, neb zdá se mi to nějaké divoké, ale na poslední chvilku závod přijímám. Dostala jsem ho tedy od ní k narozeninám. Teď si jen promyslet kterého psího parťáka vezmu. Bobík je zdatný běžec a nemám ho problém unést, ale Timinku si nakonec vybírám. Běháme spolu, už sedm let, je zkušená a chci mít s ní ještě nějaké adrenalinové zážitky...

Je pátek, den před závodem a já se nechala ještě od děvčat Haničky a Léni ukecat do týmu na lehčí předvoj tohoto závodu WATER FAMILY GAME. Řekla jsem si, že to alespoň "trochu ochutnám" a budu vědět co mne v sobotu s Timinkou čeká.

Běžely jsme to na pohodu, pěkně se zabahnily i v řece vykoupaly. Já neustále Lenku povzbuzovala a modlila se, abych nebyla příliš otravná. Naštěstí v cíli mne pochválila za skvělou podporu, že to pomohlo. Užily jsme si to náramně, včetně výborného občerstvení na místě ze stánku.

Domů jsem, ale odjížděla se smíšenými pocity.....

V noci jsem toho moc nenaspala, začínala jsem mít obavu, jak to Timi zvládne. Ty bahenní překážky byly hluboké a bála jsem se i koryt, že mě tam strhne dolů... hlava jela na plné obrátky a strach, že si ublíží, rostl. Já to snad i vzdám.

Naštěstí mám úžasné děti, řekly mi "mami Timinka to dá, neboj miluje tě, jako my".

A tak si beru starší dceru Šárku jako podporu. Balím postroj, náhradní oblečení a hlavně ponožky na běh, neb naboso to je o úraz, nebudu riskovat zbytečně.

Loučíme se z domovem, Bobík vyvádí, že není vyvolený, Barborka je nespokojená, že nechce k babičce, Honzík zůstává doma se starším synem, který na něj dohlédne a já vím, že se na ně mohu spolehnout a zvládnou to. Říkám si super stres, máma jede na závod... v příštím životě chci být chlap a jezdit si na akce v pohodičce, protože žena se přeci postará.

Maličkou předávám v Hroznětíně, babičku naštěstí miluje, jak jí zahlédne hned se raduje a strach opuští jí. Já zdrhám do auta a jedeme směr Sokolov.

Psí parťačka netrpělivě kňučí v autě a já jí říkám "neboj, ještě si dnes užiješ" a pak už je vše jedno, cítím jak tréma a strach opouští mě a těším se s Šárkou na zážitky.

Jsme na místě, vyzvedávám registraci, čip, spoustu překvapení v balíčku a tričko. Jdu se převléknout, Šárka na mě kouká a podporuje slovy " holky moje, to dáte".

Start v 11:04 pouští po minutě, vybíháme. První překážka díra plná bahna kam padnu držkou a Timinka za mnou, co dodat, není čas na nic, sápu se nahoru a Šárka fotí, no to budeme modelky teda.

Levá, rovná, pravá a gumová skluzavka dolů, naštěstí může Timinka bežet vedle a pak hopne za mnou do bahna. Je naprosto úžasná, vůbec se nebojí a skvěle plave, vždy jí chytnu za postroj a poponáším jako nákupní tašku. Brodíme se bahnem a jsem ráda, že nemám boty jen ponožky Skinners, které neztratím i přesto, že v nich cítím každý šutr.

Šílené překážky před námi, podlézání trubek v bahně po pás a pak jednu překonat a prolézt jí. Tam se zašprcli dva obrovský chlupatý psi a báli se. Zvládly jsme to a pokračujeme dál, konečně trochu běhu, pak pneumatiky poházené na zemi. Timinka to prolétla jak nic, zatímco já tam poskakovala jako nadržený zajíc a modlila se, aby moc nezabrala, nebo hodím držku gumovou.

Další skvělá překážka, nejen pneumatiky, ale všude visí požární hadice, super tady se zamotáme a už nerozmotáme. Přitahuji si Timinku na krátko a zvedám hadice a nohy a probíháme to vcelku na pohodu. Běžecká část ve slušném trailu je tu a my si to vychutnáváme, Timi sice netahá, ale běžíme v příjemném tempu a neustále jí chválím, povzbuzuji.

Jsme na Medardu parádní výběh na krpálek, ale ten seběh se mi nelíbí. Musím jí krotit, aby mě nestrhla dolů, ty ponožky fakt kloužou.

Je moc šikovná a nedrtí mě. Další překážka dvě vodní koryta a Timinka musí už plavat, opět jí pomáhám, je neskutečně šikovná. Dobíháme k největší plavecké části na Medaru. Už na startu jsem slyšela, jak si tam povídají, že se zvedl vítr a jsou velké vlny a spoustu lidí to nedává.

Paní na místě mi říká, že mám možnost plavat sama a pak zpět po pevnině si doběhnout pro psa. Ve vodě skoro po krk stojí dva záchranáři a jistí, aby se nikdo neutopil. Neváhám podívám se na parťačku a říkám jí "to dáme Timinko" a vbíháme do divokého Medardu. Okamžitě zapadnu do hloubky a nedosáhnu na dno. Musíme plavat obě dvě, vlny jsou famózní a já se na ní dívám, jak úžasně plave a povzbuzuju jí. Záchranáři na mě houknou zda-li jsme v pohodě a já jasně vždyť je to super, umíme přeci plavat (což se přeci na takovém závodě i očekává). Nepříznivé podmínky Medardu, nám vůbec nevadily i přesto, že jsem cítila náraz do holeně o ostrý kámen, to bude bolet. Vyběhly jsme ven a já věděla, že je průšvih. Rozseklá holeň a krev se řinula ven. Nu což, jsem zhruba v půlce závodu, noha funguje to doběhneme.

Najednou se mi ztratilo značení a tak se vracím zpět, čekám na závodnici Terezku za mnou a konzultujeme kudy tudy... Bereme to hore, dobrá volba. Pak ještě krátký běh a následovali vodní toky plné trávy a kamení, některé z nich hluboké i na mne tak opět plaveme. Podruhé jsem zabloudila a odbočila přes řeku, trasou kterou jsem běžela v pátek. Páska přes cestu došlo mi, že jsem blbě, vracím se přes řeku zpět a předbíhám podruhé dva běžce s úsměvem, že si je musíme pořádně prohlédnout. Cestička úzká plná kamení, ostružiní a pořezaných keřů, chvilkami si říkám... mám štěstí při došlapu, že se nenapíchnu, umím fakt dobře rekognoskovat terén.

Pak už vbíháme na "scénu" v zázemí a já se raduji, že "už tam budeme" jenže nás čekalo ještě pár překvapení. Koryta plná bahna do kterých jsme zajeli jak po másle a vysápat se nahoru byl nadlidský úkol a ještě jsem musela pomáhat Timince. Ta pak nahoře na mě čumí, kde se flákám a proč se nepohnu. Já nemohla... při sebemenším pohybu jsem sjela zpět dolů, neměla jsem se už čeho chytnout, tráva byla vyškubaná a tak jsem zasekla drápy a kolena a jako pojistku i prsa a vydrápala se nahoru. Fakt jsem se snažila za mohutného křiku, povzbuzení své dcery jsme to daly a proťaly cíl v čase 36:01 minut.

Timinka je dokonalá, věrná a oddaná. Vnímala jsem společnou důvěru a neskutečné souznění. To co dnes předvedla si troufnu říci by mi žádná lidská bytost nenabídla. Celá od bahna, unavená a přesto na mě hledí s láskou, pokorou a radostí. Takových psích bytostí bylo na tomto závodě spoustu....

Šárka nás objímá a je na nás hrdá, je skvělé toto vidět v jejích očích. Jdeme si nechat udělat fotku a dcera mi říká "mami nechceš jít raději si nechat ošetřit tu nohu?". Usmívám se, foto ještě zvládnu, ale ona vypadala, že zkolabuje.

Po vítězné fotografii odcházím k záchranářům a ty si mě hned usadí a koukají na ránu. Oba dva jsou velmi sympatičtí a mladí. Slečna rozdává instrukce a už to frčí, jsou krásně sehraní. Vypadá to na šití, je potřeba ránu vyčistit do hloubky. Není se čeho bát porodila jsem čtyři děti toto zvládnu říkám jim, oba dva se smějí. Nakonec jsme usoudili, že šít nebudeme a zafixuje se to mašličkami. Dostala jsem skvělou instruktáž, jak se převazovat a co si koupit na ošetření. Úžasná péče od hezkých lidí i foto jsme dali. Děkuji moc za pomoc a péči.

Odcházím k autu se převléknout, potěšit se s holkami a vyprávím své dojmy ze závodu. Je krásné sdílet své pocity jen s jedním dítětem, nemám tolik možností a tak si to obě užíváme dosyta.

Nakoukneme do stánků a kupuji si supr tričko "Rozběháme Česko", pak dobroty grilovaný hermelín a koláčky a čekáme na tombolu. Sluníme se, užíváme atmosféry a i přesto, že jsme nic nevyhrály, měly jsme krásný pocit z dobrého počinu...

S Timinkou jsme vyhrály 6. místo v kategorii ze 27 závodnic. Celkově 42. místo ze 116. Nečekané a velmi milé umístění, na to že Timinka, už moc neběhá a já běžela v ponožkách a nikdy jsme takový závod neabsolvovaly to jde ne?

Takže závěrem děkuji Ivetce a jejímu týmu za skvělý závod plný dobrodružství a uvědomění si že žiju. Děkuji Šárce své dceři za doprovod a podporu. Děkuji babičce za hlídání. Děkuji klukům, že to doma sami zvládli. Děkuji Blanč za závod darovaný a nejvíce děkuji Timince za důvěru.

Opatrujte se a určitě závod doporučuji, jen počítejte s tím, že to není pro bábovky...

S láskou Bosonožka Janan

ps: určitě ještě ulovím profi fotografie ze závodu, tak později vložím