Střet dvou světů

Někdo tomu říká srážka s blbcem a já tomu říkám střet dvou světů. Aneb, když vám někdo naservíruje to co cítí, jak to vidí, jak by to mělo býti, aniž by vás vnímal jako živou bytost s názorem vlastním a nedejbože, když má svojí pravdu, která není totožná s tou vaší.
Proč se tomu tak děje? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Výchova. Tak jak jsme  vychovaní a jaký život dítěte jsme žili, tací jsme. Postupem času potkáváme nové zkušenosti a z nich pobíráme pouze to, co v danou chvilku sneseme. Více stejně nepřijmeme, protože se buď cítíme ohroženi, nebo to prostě není naše cesta. 
Co s tím blbcem? 
Je jen na nás. Buď vás úplně semele a vezme vám vaše sny, radost, vydřenou píli, nebo minimálně hezký den a vy se v tom hnidopišíte a uvnitř hnijete a umíráte. Ona je to tak trochu ta snazší varianta, stát se obětí... 
Nebo se můžete nadechnout, otevřete si okno, nechte na sebe proudit čerstvý vzduch. Zamyslete se nad celou tou situací, dýchejte volně, nechte třeba i proudit slzy a myslete na to, co vše už máte za sebou, co vše jste dokázali a uvědomte si, že jste do toho vložili vše a udělali jste to nejlépe jak jste mohli. Pokud dojdete k takovémuto uvědomění, tak dotyčnému "blbci" odpusťte, protože jen vy víte, co vše jste pro tu danou věc udělali.
Mějte se hlavně rádi.