Pán Bůh Vám to oplať

Sedím si tak na zemi vyhřívám se na slunci, které po delší době konečně vysvitlo a myšlenky plují. Čekám, až otevřou mou oblíbenou galanterii u Vika, mají totiž polední přestávku a já mám výjimečně času dosti.
Pomalým krokem ke mě přichází krásná babička a ptá se " Dobrý den, prosím pěkně mají otevřeno? "Odpovídám "Dobrý den, bohužel mají odpolední přestávku".
Babička se usmála a začala mi vyprávět, jak se jí rozbil šicí stroj. Protože sama ráda šiju, vím jak je to nepříjemná věc. Pak povídá "Jé tak já si opíšu kontakt a zavolám jim, ale nemám tužku, ani papír".
Hned oboje vytahuji ze své kabelky a opisuji jí kontakt a papírek jí podávám. Babička mne velmi jemně pohladí po ruce a říká s láskyplným výrazem, který mi vehnal slzy do očí "Děkuji. Pán Bůh vám to oplať" a pomalou chůzí odešla. Já ještě chvilku seděla a hleděla za ní, potkala jsem Anděla.