Rotavské pahorky 11km

Za to může Jakub Merle :D protože měl za supr cenu legíny a plaveckou čepici na triatlon a já si to přála a tak mi říká "Janan budu na Rotavských pahorcích, tak přijď a já ti to dám".
Tak jsem tedy nelenila a hned vše vygooglila a říkám si, to bude jistě pěkný trailík. Hlídání dětí se naskytlo, tak můžu vyrazit. Jenže nic není náhoda a já měla naslouchat. Autu se moc nechtělo při rychlejším tempu jizdném se začalo škubat. Řekla jsem si půjdu na to po žensku a tak jsem auto hezky umyla a vyluxovala, třeba se mu uleví a bude mít lepší jízdní vlastnosti a na závod mne doprovodí. No co myslíte, jj bylo čisté, avšak problém to nevyřešilo. Pokus dobrý, ale stejně zlobilo, jestli on to není chlap.
Tak jsem pro jistotu jela pomalu, abych na závod vůbec dorazila. Cesta přes Hroznětín, Nejdek a Šindelovou mne ovšem neskutečně nadchla, sem se musím vrátit na koloběžce, i když je to furt do kopce.
Rotava. Naštěstí organizace báječná, všude policisté, kteří mě navedli na správnou cestu. Vyzvedla jsem si čip, číslo a tričko a říkám si je čas, jdu si dát něco dobrého. Hned jsem si vzpomněla na svého Bosáka Race a všechny ty veganské dobroty. Ano, jako vždy neměla jsem si zde co dát, maximálně štrůdl, který byl ale vážně dobrý. Takže šup do auta pro svačinu, převléct, pokecat s kolemjdoucími běžci a jde se na start. 
Překvapilo mě kolik je závodníků a nikdo si nechtěl stoupnout dopředu ke startu. Tak jsem se tam vydala s pár kamarády a říkala jsem si, nu což na prvních pár vteřin po výstřelu budu ve vedení a bude to dobré foto. Nešlo přehlédnou pár vyděšených výrazů na mé nohy, asi čekali, že se obuji na poslední chvilku. Přišel mě podpořit i Kuba Merle a seznámil mě rychle se svojí půvabnou ženou a říká v pohodě je tam štěrk, ale můžeš to běžet vedle...
Start a vybíháme. Hned mě začala štvát moje nová ledvinka, blbý nápad ji vyzkoušet na závodě a tak ji šteluji a přitom koukám pod nohy, zatím tedy terén nic moc, hrubý asfalt. Jistě se to brzy změní. Opak je pravdou, z této trasy začíná být noční můra bosoběžce. Jako důkaz byli dva cikáni, co šli podél trasy a říkají "paní to nemůžete toto, tady je to samej střep" a já se smála a v duchu si říkám, klucí to je to nejmenší...
Hrubý asfalt se proměnil ve štěrk, pak ještě hrubší a ostřejší štěrk, pak paráda konečně lesní cestička s pařezy, konečně mohu pořádně běžet i když je to do kopce a konečně někoho předbíhám. V zápětí má radost končí, šotolina s hrubými kamínky a zase štěrk. Modlím se za asfalt, ten je oproti tomuto luxus. Útěchu nacházím uprostřed cesty travnatý úsek, mé nohy si ulevují, ale bohužel jen na chvilku. Pak, už mi to bylo jedno. Měla jsem jen dvě možnosti jít, nebo pomalinku běžet do cíle. 
Potkávám mladou dívku, která žasne nad mým výkonem a chvilku spolu klábosíme. Na trati jsem zaslechla spoustu obdivných výkřiků tipu hop hop běžíme aaaa jeee ona běží bosa...bylo to milé. Já se cítila dobře, téměř vůbec jsem se nezadýchala, takže kondice tam je, jen prostě terén byl opravdu náročný.
Do cíle jsem dorazila za pokřiku pořadatelů i diváků. Dostala jsem několik pochval, že jsem to bosa dokázala. Jako vždy se někteří museli na nohy ze spodu podívat a sáhnout si zda-li tam nemám kopyto. Udiveni, že nejsem odřená a kopyta nemám. Evča s Kačkou mi říkají, že jsem blázen, já říkám no co no, musela jsem běžet pomalu a oni na mě pomalu? Viděla jsi svůj čas? 1hod 13 minut 11km, tak to asi jde na tu šílenou masochistickou a kopcovitou trasu :D
Co říci závěrem. Organizace skvělá avšak myslím si, že ta okolní krása lesů by se dala lépe na trail běh využít. Toho asfaltu bylo příliš i pro běžce v botách. Takže na tento závod, už nepůjdu, ale děkuji za zkušenost a posunutí svých bosoběžeckýh hranic, protože si troufnu říct, že nic horšího, už mě nikde čekat nemůže.
Děkuji všem přátelům, kteří se mě ujali a pokecali se mnou. Děkuji děvčatům ze stánku Kilpi za krásné oděvy a Kubu, už poslouchat nebudu, jedině, že by to příště běžel bos taky :D
ps: jukněte i později, určitě vložím ještě další fotky, až je objevím