Proč jsem se stala Bosonožkou

Bosé nohy.... mají prostor, mohou dýchat a volně se pohybovat. Mohou vnímat vítr, chlad a teplo. Cítí povrch matky země.
Mé tělo je vzpřímené, radostné a zapojí se veškerá svalová skupina na nohou a propojí se meridiány všech vnitřních orgánů. Bosé nohy nám dávají hranice pohybu, ale zároveň uvědomění, co je pro nás důležité a hlavně zdravé. Jsem neskonale vděčná, že jsem bosa došla, až sem.

30.6.2018 jsem odevzdala boty botníku se slovy, už vás nechci. Toto rozhodnutí nebylo náhlé, přála jsem si to, už dlouho jen nebyla odvaha. Znáte to nastydneš, obuj se, máš špinavé nohy, něco si vrazíš do nohy, všude ty flusance.....a hlavně nastydne ti močák! Jenže vysvětle to svému podvědomí a touze svobodných nohou. Nemůžete se prostě ubránit.
Šla jsem s dětmi na procházku pár dní po porodu Brambůrky lesem. Najednou to samo přišlo. Sundala jsem si sandále a říkám "nechcete také"? Hned to museli samozřejmě vyzkoušet. Byl to úžasný pocit na který, už nikdy nezapomenu. Řekla jsem si jenom kousek....nakonec jsem došla, až domů 5km. Doma nohy umyla a měla úžasný pocit. V noci mě překvapilo, jak mi nohy hořeli prokrvením, poprvé mi nebylo chladno od nohou....Dříve jsem to samozřejmě už zkoušela, ale to bylo vždy jen na chvilku a tak mě to mile překvapilo, jak snadné to bylo.
Druhý den jsme šli ven a automaticky si berete boty do ruky a nazouváte a já se zastavila v pohybu a řekla si, že to opět zkusím. Hlava sice říká obuj se, protože..... ale srdce, chce býti šťastné a tak mu naslouchám. Od té doby uplynulo, už pár měsíců a já jsem konečně zase kousek k sobě samé. Chodím bosa, běhám bosa i v zimě, když je to příjemné, jinak ponožky Skinners navlékám, ale to tak až když je pod nulou a mrholí....Naslouchám svým nožkám, co potřebují a konečně je vnímám jako svojí součást. Jsou přeci mé ne?