Koruna Česka Sněžka 1603m

Koruna Česka 7 vrcholů Sněžka 1603 m n. m a našich 16km
pokračování druhého dílu naší víkendové expedice
Má lehká obava, že bude chladno se potvrdila v brzkých ranních hodinách, kde se pomalinku a vlezle neustále po mně chlad sápal a nedal mi pokoj, než Václavce se budík rozezněl a mně napověděl, že je čas vstávat.

Mně se ale do té zimy fakt nechtělo a tak se ze mě stala velká chlupatá a líná housenka, co se zavrtala do své spacákové kukly a dělala, že nemůže vstát, jedině až později, až ze mě bude motýl. Což mi samozřejmě neprošlo a musela se vykuklit, ty chlupy všude mi zimou trčely a já křičela a oblékla si úplně všechno, co jsem v tašce měla, pět vrstev to jistilo. Hledím na svou kolegyni, která snad upadla z ledovce, protože se chystala si vzít pouze tričko a slabou šusťandu. Čumím na ní, ona na mě a říkám jí, nedělej si ze mě srandu a vezmi si tu mikinu! Naštěstí nezačala opakovat svojí noční mantru s ponožkou a byla hodná a tu mikinu si vzala. Já jako hlavní svačinářka matka pluku zabalila jídlo a mohly jsme vyrazit.

Tma, zima, mokro a přesto k mému úžasu jsme se krásně rozeběhly a bavilo nás to okamžitě. Po modré, tedy podél řeky Úpa jsme si to štrádovaly k Obřímu dolu. Nejdříve asfaltka cesta značená i pro vozíčkáře byla překvapením, ale naštěstí u krásné kapličky se terén změnil. Po Kavinové cestě krásně stoupající po velkých ostrých kamenech, nic tedy pro mé nožky v ponožkách, se dostáváme ke štole Kovárna, kde předbíháme nebezpečné chodce s hůlkami a jejich průpovídka "mládí v před" nás opravdu pobavila, protože byli o dosti mladší. No po chvilce jsme zjistily, že moc běhatelné, už to není tak rychlá chůze to jistila. Čelovky svítily nám na cestu a v lese temném jsme do drtily nahoru k vodopádu Rudného potoka. Po levém boku se rýsovaly temné kopce a ty hvězdy nad hlavou, to byla nádhera, už hodně dlouho jsem neviděla tolik zářících hvězd. Jsme téměř na vrcholu a míjíme Obří boudu, začíná být chladno a studený vítr nás překvapuje. Obíháme Sněžku ze spodu po Polské straně a pomalinku začíná svítat a nám se tají dech. Jsme těsně pod vrcholem nejvyšší hory České republiky a zbývá nám posledních pár metrů.

Jsme tu a před námi se přelévá moře plné mlhy, mraků, barev a vrcholů. Stojíme tam, studený vítr nám dává najevo, že to není sen. Usmíváme se a hledíme na tu krásu. Říkám si to není možné, co já vše s tou Václavkou za tak krátkou chvilku, co jí znám, už prožila a přitom stačí tak málo. Nebát se....

Slunce vyšlo a s ním trochu tepla, je na čase sejít dolů po žlutě značené stezce. Líbí se nám okolní krajina, není na tom vrcholu tak smutná, jako na Šumavě. Sbíháme kamenité schody dolů a stále se pozastavujeme a kocháme se nádherným sluncem, co zabarvuje špičky stromů do oranžova. Pokračujeme Kubátovou cestou kolem Růžové hory v lese přes Růžohorky, kde byla Borderka a číhala na kolemjdoucí, aby jí házeli klacek. Tak jsme se s ní potěšily, hezké kravky uviděly a poté pokračovaly nekonečnou kamenitou úzkou cestou dolů.

Vzpomněla jsem si, jak jsem tu před pár lety běžela závod Horskou výzvu long 69km a běžela toto nahoru, to bylo úmorné a už to chtěla vzdát. Dnes to naštěstí sbíhám dolů. Pod Větrníkem a pak už jen kousek a je Pec pod Sněžkou. Jsme v cíli u auta. Usmíváme se a uvědomujeme si ten dar, že jsme mohly pokořit nejvyšší horu naší země rodné.

A aby toho nebylo málo, dostala jsem velikou chuť nejen na pizzu, ale vykoupat se v řece. Václavka na mě třeští oči, jestli to myslím vážně. Neváhám, dokud jsem zahřátá z běhu se svlékám a skáču do říčky podél parkoviště, kde není příliš veliká hloubka a tak nejdříve na kolena a pak rovnou břichem šup tam. Štipkalo to krásně a najednou bylo teplíčko. Usušit a převléknou a teď jupí na pizzu a domů.

Cesta naštěstí díky naší upovídané povaze utekla rychle a já se před domem loučím s Václavkou, kde na mě už děti radostně čekají, že se jim maminka vrátila živá a zdravá....

Tak tedy skončil náš další dobrodružný příběh a čeká jistě další, protože jsme si na tom našem nejvyšších vrcholu uvědomily, že jsme se hledaly, až se našly, to se nedá popřít, máte se tedy na co těšit přátelé, ale MY více.

S láskou Janan