Koruna Česka Klínovec naboso

Koruna Česka 7 vrcholů Klínovec 1238 m n. m
Tento víkend budu s dětmi a tak jsme si s Václavkou musely prostě odskočit ve čtvrtek. Tentokrát hodně blízko, téměř za barákem pokořili jsme Klínovec 1238m. Další ze sedmi pohoří Koruna Česka a už nám zbývají jen čtyři.

Naše trasa 10km s převýšením 315m - Loučná, Macecha, Suchá, Klínovec, Loučná, zaniklá osada Gahlerův kopec, bývalý Fritschův mlýn a rozcestí na Bídě a pak zpět k autu. Tentokrát jsme vyvenčili i naší smečku. Timinka se velmi rychle spřátelila s Mikym i Rosie a nadrženě všichni poskakovali u auta, kdy už konečně vyrazíme. Já se rozhodla vyběhnout na Klínovec bosa, přeci jenom je to tak trochu můj kopec a není to zase taková vzdálenost....

Než jsme vyrazili objevil se místní horal a ptá se mě jestli mi není zima. "Není, dneska je krásně teplo." Usmál se a podíval se na mé nohy...

Hned jsme hromadně vyběhli na sjezdovku, Timinka pěkně tahala, což nebylo žádoucí, mé bosé nohy nestíhaly, ale věděla jsem, že se za chvilku unaví. Na vrcholku sjezdovky se objevila jakási překážka, skokanský starý můstek a Václavka se na něj hned s nadšením vrhla s povelem pro psy, že to jako vyběhnou. No stojím a zírám na ní s úsměvem a říkám si, to se pobavím. Vyběhla tak 5 metrů a po tom kluzkém dřevě se pěkně po zadku sklouzla dolů a zahučela i se psy do vysoké trávy. Stále v poklidu stojím a čumím na ní a tlemím se od ucha k uchu, jestli to myslela vážně. Ano myslela a tak to oběhla ze strany druhé a s nadšením zajásala, že tudy to půjde, protože tam nebyla tak strmá. Psi nadšeně za ní, tak si vzdychnu a vyrážím také. První překážka zdolána a odměnou nám byl vcelku hezký výhled, no a teď dolů. Naštěstí to jde vždy lépe...

Po této rozcvičce jsme hned odbočili do lesa. Štrádovali jsme si to k Maceše, kde jsme našli cache (kešku) a tak jsem se s Timinkou hned zapsala. Krásná cestička v měkoučkém mechu, po šiškách a klacíkách, běželo se krásně. Velké kaluže zajistily pejskům dostatek vody nejen na pití, ale hlavně na koupel.

Přes Suchou po žluté běžíme do kopce a míjíme singl treky a jsme opatrné, aby se tam nevyřítil, nějaký šílenec na kole. Cestičky jsou občas obsypané štěrkem, ale dá se to zvládnout. Václavka má o mě obavu, co na to mé nohy a tak se mi snaží ukazovat lepší cestu. Je moc milá, takovou pozornost, už jsem dlouho neměla. Naštěstí jsem už trénovaná, tak mé nohy něco vydrží.

V poklidném tempu běžíme nahoru s našimi psy, co zdrhají dopředu, ale naštěstí se vždy vrátí na povel zpět. Máme radost, že si rozumí. Moje Timinka je Borderka, živel a nadšená, že konečně běží a hlavně se nesmíme moc zastavovat, to pak kňučí jak se nudí.
Rosie je krásně stavěná, je vidět, že s Václavkou hodně často běhá, je velmi klidné povahy, ale jinak je to tank, narazila mi zadkem do nohou a málem jsem šla k zemi.
Miky to je taková krásná chlupatá věc plná nadšení, trochu mi připomíná svou paničku. Je to malý živel odbíhající všemi směry a občas zapomene, kde jsme a běží jinam. Je to sranda se na něj dívat, jak mu vlají ty šedivé chlupy, vypadá jak přerostlá dlouhovlasá radostná myš.
Je to parádní smečka.

Vzpomněla jsem si jak jsem s Timinkou běhávala canicrossové závody, byly jsme nerozlučná dvojka. Není tahací pes, je pohodářka, ale to mi nikdy nevadilo. Líbilo se mi, jak jsme byly propojené běžící dvojčata na jednom "laně" na jedné vlně, byla to krásná sounáležitost. Dnes je to ještě lepší, obě běháme naboso a já kolikrát vím, co cítí...

Vyběhli jsme všichni společně z lesa po značené žluté trase a jsem překvapena, že už je tu Klínovec. Z pravé strany ho ozařovalo slunce a z levé se táhly dlouhé černé mraky a zvedal se vítr. Bylo nám jasné, že se tu dlouho nemůžeme zdržovat. Nějaké fotografie, lehce se pokochat a běžíme dolů. To mračno působí děsivě.

Sbíháme to po sjezdovce dolů, pak ještě odbočíme po loukách, až k rozcestí na Bídě. Začíná se stmívat, je čas běžet k autu.

A tak jsme s Václavkou pokořili další vrchol, úplně na pohodu a s úsměvem jako vždy, ono nás to totiž hrozně moc baví...

A počasí? No to je taková záhada, ten nahoře nás prostě miluje a zatím nám přeje.

Pobyli jsme společně s pesanama na vrcholu našich hor krásnou dobu ve všední den, pěkný pohodový běh, ještě hezčí trail, co víc si přát.
Mějte se krásně s láskou Janan