Horská výzva Krušné hory 70km

Krušné hory trasa long 70km s nejlepším parťákem Davidem, na kterého nikdy nezapomenu...
Stále jsem měla nutkání znovu pokořit Horskou výzvu v páru, jenže to mělo háček, nemám parťáka. Je důležité si umět správně přát a tak jsem si přála......
Pár dní na to jsem se zeptala kamarádky jogínky Míši jestli nezná nějakého blázna, co by se obětoval. Slovo dalo slovo, získala jsem kontakt na Davida, hned mu napsala a už to bylo. Přišel první společný výběh, pak další a už jsme byli nerozlučná dvojka. Potrénovali jsme si spolu asi tři měsíce, nechala jsem si v tréninku poradit.....
Den D nastal. Pár telefonátů, co s sebou atd. a v deset večer jsem svého parťáka vyzvedla u něj doma a mohli jsme vyrazit směr Boží Dar. Byla teplá noc, došli si pro startovní balíček a převlékli se. Já měla lehce trému, ale jinak se cítila dobře. Nechtěla jsem zklamat Davida ani sebe.
Na startu jsme si zapnuli čelovky, pak výstřel a vyběhli jsme. Tempo bylo rychlé, ale nevadilo mi to alespoň jsem myslela na nohy a rychlost a ne na to, co mne čeká. Příjemné překvapení na nás číhalo za loukou, kde stála Davidovo kamarádka Blanka s posilou a zvoncem. Zvonili a povzbuzovali nás, jako správný tým. Pak přišel první dlouhý kopec David mi podal ruku a pomohl mi, abychom byli rychlejší, bylo to moc příjemné, měla jsem pocit jistoty.
První občerstvovačka v Abertamech byla rychlá, hned jsme běželi dál. Plešivec byl výživný, ale dal se ještě v klidu zvládnout síla ještě byla. Naštěstí jsem měla s sebou dokonalé hůlky Leiki, které jsem si pořídila těsně před závodem, rychle se skládají a jsou lehounké, při výstupu moc pomohli. Naše kroky směřovali k druhé občerstvovačce do Jáchymova, občas jsme prohodili nějaké to slovo. David se ujišťoval, že jsem v pořádku a neustále mi radil co mám čekat na trase a co má v té tmě pod nohami. Zlobila mne čelovka při každém větším dupnutí mi povolila v kloubku a spadla, musela jsem si jí furt narovnávat, což mne docela znervózňovalo.
Jáchymov - občerstvovací stanice najedli se, napili a opět vyrazili směr Krásný les. Tato cesta nebyla lehká, běh v hustém lese v úplné tmě, kde pod nohami je spoustu klacků a kamenů v úzké lesní pěšině, nic moc. Začala jsem být unavená z toho koukání do tmy a věčně jen pod nohy. Seběh do Damic byl náročný silnice. K únavě mi tvrdý došlap moc nepřidal, začala má první krize.
Doběh na třetí stanici do Stráže byla síla vůle. David mne furt povzbuzoval a já měla pocit, že je to nekonečné po té šílené asfaltce. Začalo mne všechno bolet. Na občerstvovačce jsem se dostatečně posilnila banány, nalila do sebe i do vaku coca-colu, což mi dost pomohlo, však netušila jsem, že to nejhorší mám teprve před sebou. David se na mne podíval a řekl "Janan to musíš dát" a já mu to slíbila. Zatnula jsem zuby a i přesto, že už jsem byla vyčerpaná vydala se na nejtěžší úsek, výběh ze stráže na Loučnou a pak Klínovec. Celou cestu jsem skoro šla, Někdy popoběhla, když to šlo, pak přišel pád. Zakopla jsem o pařez a chytla mne křeč do lýtka byla to hrozná bolest, David mne hned zvedal a říkal to musíš rozběhat a tak jsem vstala a běžela. Na chvilku to povolilo, pak přišla rovinka a nádherný výhled na louky a krávy co se tu pásly. Už bylo světlo díky bohu. Dlouhá asfaltka, až skoro téměř pod Klínovec byla nekonečná. A najednou byl přede mnou, stál tam "Klínovec" a pod ním sjezdovka, která mne vyzvala k boji. Měla jsem pocit, že je to můj další porod jak mne vše bolelo, začali mne chytat šílené křeče do nohou, ale slíbila jsem Davidovi i sobě, že to nevzdám a makala jsem, až nahoru, klidnou chůzí bez přestávky. Jela pouze hlava, tělo už jsem nevnímala a přála si už být v cíli.
Na Klínovci byla poslední občerstvovačka, nesměla jsem se zastavit křeče byli mnohem horší, tak se jen napila a běžela dál. Naštěstí do cíle Boží Dar to už bylo jen z kopce a tři kilometry. Běžela jsem celou cestu, David už taky trpěl, boleli ho kolena ze seběhů, bylo mi ho líto, ale makali jsme oba skvěle. Do cíle jsme doběhli vedle sebe v tichosti, vyčerpaní, ale šťastní. Slzy jsem měla na krajíčku, dokázali jsme to a v úžasném čase za 8 hodin a 45 minut.
Umístění? 6.místo v mixech, celkově 18 místo. Pro mne nečekaný výsledek, životní zážitek a splněný sen se skvělým parťákem po boku, který mi vždy podal pomocnou ruku, slovem povzbudil a hlavně mi dal příležitost ze sebe dostat maximum. Nejlepší parťák, jakého jsem kdy měla...
Došla jsem ke svému cíli v běhu, kde jsem si uvědomila, že zde jsou mé hranice a není třeba více.....

Děkuji za tuto zkušenost.