Horská výzva Krkonoše 69km

ROCK POINT- Horská výzva Krkonoše 69km a dva nový parťáci s velkým srdcem.
Sedím tu u PC a snažím se psát, neb mne bolí celé tělo, nevím ani jak začít. Jsem stále plná dojmů a slzy mám na krajíčku, až nyní si uvědomuji, jak jsem byla statečná.
Krkonoše jsem si v duchu přála. Pár dní na to se mi ozval Ondra, že by rád se mnou závod běžel. Překvapilo mne to a potěšilo, bohužel si to za 14dní rozmyslel (našel si jiného parťáka) a mne tak nechal samotnou, ale už na závod natěšenou. Nelenila jsem, přítel se už zaregistroval s Čoudem a tak bylo jasné, že do Krkonoš jedeme. Našla jsem si na Facebooku info o těch, kteří hledají kolegu, a objevila jsem tam Jiřího, který se mnou chvilku běžel v Jeseníkách. Potěšilo mne to, hned jsme se zkontaktovali a zaregistrovali.
V pátek ráno jsme s přítelem vyrazili na cestu, můj parťák měl dorazit kolem sedmé hodiny večer. Jako ve špatném snu si bohužel pár hodin před startem udělal úraz a nemohl závodit. Seděla jsem v půl dvanácté večer v autě v náruči milovaného a plakala, vůbec jsem netušila zda-li to sama v noci temné a v těžkém terénu těch 69km zvládnu....
Rozhodla jsem se i přesto, že jsem věděla, že mne diskvalifikují za neúčast parťáka a poběžím. Sbalila si výbavu, oblékla, nadechla se a šla na start. Dostala jsem pusu a pochvalu, že jsem statečná.
Za pět minut půlnoc zazněl výstřel a mně se klepali nohy, srdce bušilo a chtěla jsem to vzdát. VYBĚHLA JSEM s pocitem samoty bez kolegy i přesto, že kolem mě bylo spoustu podobných šílenců. V klidu jsem si to rozběhla a držela se skupinky, zapnula čelovku a sledovala trasu pod nohama, abych neupadla. Bylo to velmi náročné, stále se mi sklápěla čelovka (nechápu proč v Jeseníkách to nedělala), pletly se mi hůlky a myšlenky poskakovaly sem tam, že zabloudím, že to asi nezvládnu, proč jsem zase zůstala sama....
Občas jsem si popovídala s ostatními běžci, co šlo jsem běžela, do kopců z kterých trčeli kameny jsem raději šla, seběhy byli náročné a nebezpečné. Pak se mi konečně poštěstilo a seznámila se dvěma bezva mladíky Romanem a Mirkem. Z počátku jsme běželi spolu a pak se míjeli, vždy si měli co říct a povzbudit se vzájemně. Na druhé občerstvovačce nám došlo, že kroky jsou společné a že závod spolu dokončíme. Smáli jsme se, povzbuzovali, trpěli, potili, předávali drahocenné zkušenosti, ale i se opírali o hůlky vyčerpáním, dělili se o pití a jídlo. Díky nim jsem si uvědomila, že nikdy nejsem sama a vždy najdu přátelé i přesto, že nemám štěstí na parťáka stálého.
Bylo to pro mne velmi náročné, trasa byla hodně kamenitá, často jsme jen sbíhali a vybíhali kopce, které byli nekonečné. Občas jsem si připadala jak v jiném světě. Při svítání se přede-mnou objevila krajina snů, hory plné zeleně, malé vodopády, velké šutry a nekonečné modravé nebe bez mraků, nádherný vzduch protkaný ranní rosou. Za tento pohled to všechno stálo.
Měla jsem asi tři krize, kdy jsem si říkala už nikdy. Chtělo se mi spát a byla jsem úplně vyčerpaná, většinou mne i v této fázi pár lidí předběhlo, což mi moc odvahy nepřidalo, ale pak jsem se otočila a viděla tu přírodu, která mne přijímá a s pokorou běžela či šla dál. Závěrečný kopec a sběh po asfaltu včetně finiše v tom vedru mne stálo zbytek sil, ale naštěstí Mirek byl velmi příjemný společník a moc mne nadchnul, když se přiznal, že už ho též vše bolí.
Závod jsem nakonec dokončila jen s Mirkem, neb Romču zlobilo koleno a ty brutální sběhy mu dávali zabrat a tak závod doběhl chvilku po nás. Do cíle jsme za-sprintovali s úsměvem a úctou, že jsme přežili v čase 12:04hod.
Padli jsme zpocení, unavení, ale šťastný do pytlů k odpočinku, počkali na Romču a udělali společné foto. Naše cesty se rozdělili, byla jsem s nimi pár hodin, ale pro mne se stali opravdovými přáteli, neb mne tam nenechali samotnou....
Krkonoše nyní vidím jako velehory, které mi otevřeli novou cestu do mého nitra, kde jsem našla sílu to nevzdat.
Nesmím opomenout na svého přítele Martina, který získal 1.místo v Dogtrekkingu muži v čase 9hod je to dříč.
Ráda bych i poděkovala všem kteří nám pomáhali psychicky na občerstvovačkách a podávali nám dobroty :)