Horská výzva a Koruna Česka 25Km

Rock Point výzva Šumava 4. etapa 25Km
Koruna Česka zdolej 7 vrcholů nejvyšších pohoří Česka
Plechý 1378 m n. m
Nové Údolí - Nová Pec 25Km
Je pátek, zase prší, ponurá nálada v duchu covidském se nese tímto počasím... a tak je potřeba se potěšit.

Opět volám, své dobrodružné kamarádce Václavce. Pokoříme zase kousek Šumavy? A protože se nudí a ráda vymýšlí koniny (protože má i koně) tak řekla. Jasně Janan vyrážíme opět na Šumavu a dáme si hned závody dva. Což mě u ní nepřekvapuje a nadšeně se hlásím, že ano, nic nemůže být horší, než to před 14 dny, což byl vlastně nakonec super trénink a dnes jsem mnohem zdatnější.

Rozhodnutí rychlé, balení ještě rychlejší, už jsem vlastně profík na šup akce a ráno v 5:30hod. vyrážíme do Nové Pece. Cesta utíká rychle, Václavka opět pusu nezavře a já se směji a také chytře jím, co mi můj žracák nabízí.

Vlak z Nové Pece, kde si necháváme auto si dával načas, ale je fakt super, že je teplé počasí a my se opravdu těšíme, protože ty kopce kolem nás vidíme a tušíme, co nás čeká.

Start z Nového Údolí začínal u depresivního místa u Památníku Železné opony, kde mi docházelo, že se máme vlastně ještě dobře. Apka Rock Pointu, kterou po závodu musíme odeslat opět zlobí, ale nakonec se chytla. Vyrážíme. Běžíme do mírného kopce po asfaltu a já už nemůžu. Asi 500m a dýchám, jak lokomotiva. Snad to brzo přejde a já se rozeběhnu, uf po chvilce se mé tělo fyzické probralo a jupí, už to běží.

Trojmezná cesta ubíhá na pohodu, mírné stoupání po lehkém asfaltu, příroda kouzelná, spoustu zeleně a říčka plná kamení a vody nám šumí a zpívá na cestě samotné.

Cestu na Třístoličník 1302 m jsme si moc užívaly. Kamenitá cesta plná tekoucí vody a krajina kolem nás se začala rapidně měnit. Holé vystupující stromy s mlžného oparu a nad ním slunce a modré nebe. Krásné stoupání a členitá trasa na mě nepůsobila vůbec náročně, až mě to samotnou překvapuje. Skinnersky jsou samozřejmě durch mokré a bahnité, ale díky výraznému teplu oproti minulé akci, jsem si vodu užívala a dobrovolně se cachtala a nohy ochlazovala.

Slunce nejen v duši bylo naším průvodcem. Třístoličník se nám objevil v celé své kráse. Skály a výhled do zpěněného nebe pod námi, byl jako z pohádky. Stála jsem tam a nevěřila, že je to vůbec možné. Takové dokonalé místo tady a teď.

Koukám na Václavku, stojí a dívá se do dálky a je opravdu šťastná a já si uvědomuji, jak málo vlastně stačí...vyběhnout si na takové místo a nebát se trochu si máknout ve vší pokoře.

Kráva. Zapomněla jsem vám přestavit novou členku našeho týmu. Když cítím, že mám dost nejen při běhu, tak první co mi probleskne hlavou je, že jsem pěkná kráva, co jsem si vlastně myslela... Většinou i v tuto chvilku je při cestě potkávám a mám pocit, že i tak na mě hledí a dokonce se mi i smějí. Jsou to nádherné stvoření. Ta má je od kamarádky vyrobená s láskou a trpělivě sedí v kapce a číhá, kde všude jí protáhnu. Najdete ji v obrázcích za příběhem.

Trojmezná 1361 m. Krajina je spíše hororová, holé stromy a kamení. Kdyby pršelo a bylo temno, tak se snad i bojím, ale my dnes máme opravdu na počasí štěstí. Modrá obloha a slunce pálí, bude opalovačka. Nad Rakouskou Loukou 1373m. Cesta kamenitá, bahnitá a také spoustu kulatých dřevin zatlučené vyčnívajícími hřebíky pro mé Skinnersky ne moc ideální.

Plechý 1378 m. Náš úkol Koruna Česka první vrchol zdolán a máme možnost si na skály vylézt. Malá svačina a pokračujeme dál. Stále nám to krásně v poklidném tempu běží a Václavka se odhodlává a zahazuje boty a nasazuje Skinnersky. Teď jsme pořádný tým.

Pomník A. Stiffera krásný monument vyčnívající ze skály obklopen přírodní krásou a výhledem, vás najednou překvapí. Usmíváte se a říkáte si, to se dneska, ale mám.

Klesáme dolů. Kučerova vyhlídka, je už mlhavá a jezero Plešné není téměř vidno. Co mě, ale uchvacuje jsou ty cesty. Spoustu nádherného velkého kamení a já zjistila, že jsem asi kamzík. Skáču z kamene na kámen, přeskakuji kořeny a neskonale si to užívám. Já ten trail fakt zbožňuji. Jsem jak nadšené dítě, co dostalo prostor a může konečně létat, což se mi v jednu chvilku opravdu povedlo, protože jsem zakopla, ale naštěstí přistála pevně na nohou. Václavka statečně v ponožkách cupitá za mnou.

Stále se usmíváme a užíváme si společnou cestu, začíná mě trochu mrzet, že za chvilku naše běžecké putování končí. Plešné Jezero je menší a nad ním hustá mlha a objevuje se civilizace. Běžíme po Travnaté a Koňské stezce a nacházíme chaloupku s otevřeným okénkem a horká čokoláda to jistí, Václavka slintá nad chlebem se škvarkovou pomazánkou a cibulí, který si objednal pán od vedle a já se směji. Vůbec je docela zlobivá, neumí moc přijímat, neustále jí nabízím jídlo a ona mě odmítá, ale nakonec jsem ji zlomila a začala potravu přijímat. Přeci jenom jsem zkušená matka od čtyř dětí a poslouchat se musí. Nemůžeme ovšem dlouho sedět, začíná být chladno, jak jsem propocené. Vydáváme se na poslední kilometry po rovince, trochu štěrku a asfaltu nás dovede k autu. Jako vyvrcholení se otáčíme a zrovna zapadá slunce, které se ztrácí v červeném oparu...Václavka poprvé běžela ve Skinnerskách a zdolala hned 7km, má můj obdiv, je to také divožena.

Nu a aby jsme se neměli tak krásně a nepištěly tam uvnitř tolik tou spokojeností objevil se "blbec". Z okna nad námi, kde jsme parkovali u nádražní budovy se objevil a začal na nás s velkou zlobou řvát, co tam parkujeme, že je tam zákaz a že na nás zavolá policii. Zákaz tam nebyl, byl na druhé straně, opravdu jsme si na to daly pozor a on si mlel svou, že se nechce dívat na naše hnusné pražské auta.....no co dodat, pán se trochu zvrtnul systému slušného chování a vystupování a zřejmě ani nezná značení aut. Mně to přišlo vtipné, ale Václavka se vytočila a mohutným hlasem ho sejmula a i si ho vyfotila, což ho asi vytočilo maximálně a slova se jen z jeho huby nevychované řinula podobné řiti... a tak jsme raději nasedly a popojely o kus dále, kde jsme se v klidu převlékly a nasytily. Nemohu si pomoci, i když to byl blb, mě náladu nezkazil, já totiž zažila přenádherný den, plný neskutečné krásy a uvědomuji si, že jsem teď a tady vlastně moc spokojená, co víc si přát.

Děkuji opět své přítelkyni Václavce za dobrodružství. Děkuji svému fyzickému tělu, že netrpělo a užívalo si 25km těžkého terénu. Děkuji své duši za načerpání nové síly. Děkuji dětem, že beze mne vydržely...

Tak zase někdy, někde a nejspíše to bude další hora z nejvyšších 7 pohoří Česka.
Ahoj s láskou Janan a kráva.

PS1: Apka Rock Pointu opět zklamala a zasekla se, tak nevíme jestli nám to uznají, jako tu první etapu, která také nedopadla, ono je to i jedno, jen info pro vás, že to není úplně vymakané, tak abyste pak nebyli zklamaní.

PS2: Trápila jsem se s výběrem fotografií, ať nepřehltím svůj blog, tak snad jsem vybrala správně a potěším vás.