Expedice Samota 5. díl

Cesta domů
Louny - Ostrov 97km
Poprvé jsem se vzbudila v hamace překvapivě před sedmou hodinou ranní. Ráda vyrážím mnohem dříve kvůli únavnému vedru a tak naposledy vše balím a dávám si malou snídani. Opět priběhla moje pidi kamarádka myška, co i včera se mnou povečeřela. Tak jsme pronesli pár slov, jaká byla noc a pak se rozloučili..

Nakopnutý kotník ze včera je trochu oteklý, ale tak po chvilce jsem ho rozhýbala a dobrý.
Pokaždé když ráno vyrážím mě hlavou probíhá tisíce myšlenek z předešlého dne. Vzpomněla jsem si na mladíka, co mě včera doprovázel a usmívala jsem se.
Projíždím malebnými vesničkami a fascinují mě ty malé kostelíčky většinou se zvony a mám chuť si pokaždé zazvonit, jak asi zní?
Trochu se mi motá hlava potřebuji kafe. Postoloprty benzínka kupuji si kolu, neb dnes to bude náročné. Kafe je hnusný. Do toho přijelo auto s divnými mužskými, kteří se jen za zvuků mohutných prdů chvástali. No nic kafe vylevám a raději mizím.
Žatec projíždím jen okrajově, začíná být vedro. Na chvilku mě vyprovodila mladá žena, která si prý koupila koloběžku a vyptávala se na mojí cestu a popřála mi hodně štěstí.
Těším se na Nechranickou přehradu, kde si jistě dám výborný oběd a vykoupu se. Cestičky jsou spíše na horské kola, než na koloběžku, ale je to lepší než silnice plné aut a výheň sluneční. Zde nacházím i stíny a občasné koupání, či alespoň namočení trika. Dnes jedu v tichosti a téměř nikoho nepotkávám.
Výjezd na Nechranickou přehradu je pro kolobku téměř nemožný, kord když mám pěkně naloženo, ale podařilo se. Bohužel to nebylo nic moc. Jídlo hranolky a smažák téměř nepoživatelné a tak to končí v koši a koupání beze stínu a voda špinavá. Namočila jsem si pro jistotu jen nohy. Věděla jsem, že mě teď čeká 16km jen silnice, auta a horké slunce. Bude to náročné. Zakousla jsem se do řidítek, sklopila hlavu, ať nevidím tu dálku silnice a prostě jela, dokud tato nudná část neskončila.
Kadaň jupí má cesta se zde potkává. Před pár dny jsem tu jela, jen směr Prunéřov. Dál, už to moc dobře znám. Těším se do Klášterce na svou oblíbenou restauraci U Peřejí dám si tam pozdní oběd a klábosím se servírkou o mém putování, je opět moc příjemná.
Zbývá mi cca 30km. Dávám příspěvek do naší skupiny Koloběžky Karlovarský Kraj jestli mi někdo nechce jet naproti. Nechce, v tom vedru se ani nedivím. Tak píšu Martinovi jestli by nepřijel s maličkou na kousek cesty. Prý ne, je vedro jak v pekle. No, neříkej...
A tak vyrážím dál. Blížím se domů je to znát všude samej kopec. Ta krajina je úžasná. Nejsem ani unavená. Ticho a klid mě dnes doprovází. Jestli se mi stýská? Ani ne, až mě to samotnou překvapuje. Prostě jsem a jedu domů. Mám pocit smíření.
Probralo mě z mé meditace opět nakopnutí toho samého kotníku, to je je bolest by jeden chcíp.
Jakubov pěkný terén a blížím se k domovu. Pod Jakubovem se vyloupla Kačka na kolobce. Tak ráda ji vidím. Jediná statečná z naší skupiny a měla radost, že mě neminula.
Jdeme spolu po boku Velkým Rondem a vyprávím jak jsem se měla a z kopečka dolů na kole jede Martin s Brambůrkou. Maličká se hned začala smát a natahovala ruce. Přišlo mi, že vyrostla a stala se z ní slečna a uvědomila si, že tak dlouho jsem bez ní ještě nebyla. Furt jsme se se obě smály. Hned bylo veseleji.
Terén mi dal zabrat a zřejmě už únavou jsem si opět pekelně nakopla ten kotník. Musela jsem zastavit, hrozně mi otekl. Ještě, že mi zbývá už jen 7km domů. Ulevovala jsem si, že jsem se spíše odrážela pravou nohou...
Jsem doma. Rozloučila se s Kačkou a zavolala dětem, ať mi jdou dolů pomoct s brašnami. Šárka zapištěla do telefonu ano mamiško. Měli jsme všichni velkou radost. Doma mě málem radostí snědli naši hafáci. Objednala jsem si s dětmi obrovskou pizzu. Teda nejdřív byla pořádná koupel, pak ošetření kotníku a pak ta pizza. Povídání si do večera.....
Pocit klidu, který mne ráno probudil jsem před svou cestou, už dlouho nezažila a došlo mi, že to byl účel mé cesty s Tyrkyskou. Najít klid.
Chtěla bych s láskou poděkovat všem bytostem, co mě doprovázeli a dávali mi pocit jistoty. Děkuji všem čtyřem dětem, že to bez maminky zvládli. Děkuji mužům, že se o děti postarali.....
Doporučuji všem ženám, matkám si udělat na sebe čas a jakoukoliv formou najít si svůj klid, neb život není jednoduchý.
Intuice. Děkuji, že ji mám a moc mi na cestách pomáhala, nejen s odhadem terénu před sebou, ale i třeba výběrem místa ke spánku.
Závěrem podezřívám Tyrkysku, že se flákala a jen se vozila, protože já zhubla 3kg a ona ani gram.
Je to má nejlepší parťačka a moc ji miluji. Naše společné putování mělo 467km za pět dní to by šlo.
Mám vás ráda s láskou Janan