Expedice Samota 4. díl

Krize nicota
Rašovice-Louny 95km
Už zase na stupátku Tyrkysky, je úžasná, trpělivě čeká na další společný den....
Opouštím Rašovice, mé dětství se smutným pocitem a trhám si to směrem Úštěk. Tam si kupuji u v krámku hnusnou koblihu a blbě se rozhoduji, že pojedu do Litoměřic po hlavní silnici. Už je zase teplo a ty auta a kamiony mi dávají zabrat. To byla hovadina. Míjeli mě těsně, hluk a smrad.... V Trnovanech ve stánku jsem si dala late kafe a už se mi nechtělo nic. V nohou teprve 19km, to je vopruz, už chci domů k dětem. Najednou cesta ztratila smysl, jako by byl můj cíl dosažen. Zvedám telefon a volám Danovi, ať mi zjistí spoj z Ústí vlakem, že tam dojedu. Jakmile jsem telefon položila, tak mi to nedalo a podívala se do mapy, kudy mám jet a najednou i došlo. Musím cestu dokončit. Zjistila jsem, že každý musí mít nějaký svůj cíl, jinak ho pohltí nicota a život, či daná věc přestává mít smysl.

Litoměřice. Přežila jsem tu šílenou cestu, potřebuji teď přírodu a klid. Zvolila jsem tedy cyklotrasu po známé 6 a můj dnešní cíl jsou Louny. Na infu byla úžasná bytost, aneb můj dnešní první anděl, co mi dala skvělou mapu, vyslechla si můj příběh a popřála šťastnou cestu, jako spoustu jiných přátel.
Terezín město smutku a utrpení, ale přesto je velmi hezké. Bohušovice nad Ohří, tam jsem si nakopla poprvé kotník a otekl. Budyně nad Ohří, Libochovice. Dnes jen s Tyrkyskou v tichosti jedeme a užíváme si přítomného okamžiku. Trasa je spíše v lese a v terénu, což je velmi příjemné. V Libochovicích mě na kousek vyprovodil cyklista, který je z Kadaně supr pokec. Vyprávěla jsem mu jak jsem chtěla sníst energetickou tyčinku a přežvykovala jsem ji jak kráva a nemohla spolknout, tak se smál...
Začátek Loun anděl číslo dvě. Projíždí 16 letý hoch a usmívá se na mě. Tak se ho ptám, kde je zde krám. Ihned se otáčí a vede mě cestou po mém boku a neustále pokukuje po mé koloběžce s nadšením. A tak se vyptává. Viděla jsem obdiv v jeho očích, bylo příjemné vědět, že mohu motivovat i mladé. Pohlídal mi Tyrkysku než jsem si nakoupila a vyprovodil zpět na trasu. Tak krásnou mladou tvář s nadšením, jsem už dlouho neviděla. Uvědomila jsem si, že sice stárnu, ale je jen na mě jak si život obohatím takovými zážitky, nikdy není pozdě. Děkuji, že jsem tě mohla potkat mladý muži.
Tak a teď byl cíl najít místo, kde si rozdělat Hamaku a hlavně koupel. Chvilku jsem pátrala a pak našla. Stálo mě to trochu sil navíc a lehké odřeniny, ale mám skvěle místo. Místo samoty. Užívám si posledního večera, zítra už to zvládnu a dojedu domů. Noc je klidná, občas slyším jak se řekou brodí divoká zvěř...