Expedice Samota 3. díl

Bouřka
Skalka u České Lípy-Rašovice 62km
Dnešní den byl hodně emotivní, navštívila jsem místa svého dětství....
Tuto noc jsem spala jako princezna. V peřinách, ale venku protože, co opravdu nechcete tak spát s mojí maminkou v jedné místnosti, to její chrupkání, to se prostě nedá. Nejdřív si říkáte, to dám stačí si zvyknout na ten zvuk, je to jako mantra, jenže ona ty zvuky neustále měnila, což byl vyšší level i na mě a tak jsem se uhnízdila venku pod pergolou. Výborný nápad.

Ráno bylo opět teplé, zabalila se rozloučila s maminkou a vyrazila opět s Tyrkyskou tentokrát směr Nový Bor. Zde jsem vystudovala sklářskou školu a tak začali mé vzpomínky na mládí.
Sloup v Čechách velmi kouzelné místo, ale hlavně Modlivý důl na ten jsem se moc těšila. Koloběžku jsem rvala po těch schodech nahoru, aby i Tyrkyska se mohla pomodlit na tu naší cestu a obě jsme si řekli své přání.
Svojkov, zde jsem často jako holka pomáhala mamince, která pracovala v sadech česat rybíz o prázdninách. Jojo to jsme se nadřeli, žádné prázdniny a dnes jsem tu objevila malou sklárnu.
Velenice místo plné skalních útvarů a hlavně jeskyň. Často jsme sem jezdili na kolech jako malé děti a koupali ve splavu. Určitě doporučuji jako krásné místo na dovolenou.
Zákupy. Jsem doma. Mé místo, mé dětství. Hned jak jsem vyjela na náměstí mi vyhrkly slzy. Opřela jsem Tyrkysku o památný morový sloup a tiše jí řekla. Tady je můj domov a my dvě to spolu zvládly.
Hned jsem se zastavila v chaloupce za tatínkem, kterého jsem neviděla přes dva roky. Nebyl to moc veselý pohled. Neb si ho ráda pamatuji jako sportovce, kutila, který nádherně kreslil a zahradničil.... jenže čas nezastavíte a určité věci nezměníte... Dala jsem mu políbení a hned se rozloučila. Z jeho okna načuhovala malá dívenka s krásným úsměvem, andělská bytost, to bylo jasné. Měla jsem radost, že tam "není sám"... věnovala jsem jí malou myšku se srdíčkem, kterou jsem šila před pár lety v ruce v Krkonoších, kde jsem byla s Tyrkyskou se slovy "ta tě bude ochraňovat". Holčina si ji schovala do dlaně a utekla s úsměvem a radostí bosá pryč.
Návštěva u Andrejky má další spolužačka ze základky. Přivítala mě se slovy "holky vy jste úžasné, já vás sleduji" Velké objetí radosti, meloun, výborná domácí limonáda, byla jsem v ráji. Děkuji Andy.
Pokračuji dál, fotografie na mostě s Tyrkyskou s chaloupkou, tam jsem vyrůstala, hned u řeky. Pamatuji si jak jsem neustále slyšela šplouchající vodu pod oknem, kde jsme se často cachtali a hledali poklady, třeba obroušená sklíčka. Zastavila jsem se u Elišky mé neteřinky, která mě též pohostila. Éterická a velmi šikovná bytost. Projíždím uličkami Zákup a říkám si, jak se to město změnilo. Když jsem byla malá, zdálo se mi vše mnohem větší.
Božíkov návštěva tety a strejdy. Ty mě chtěli snad vykrmit a sníst ?!. Nemohli pochopit, že jím jen když mám hlad.
Bouřka a je to tu. Temno, vítr, blesky, kroupy a déšť. Naštěstí je teplo a já mám dobré oblečení. Trhám si to do Zahrádek v dešti cca 20km a pak déšť ustal.
Holany, Blíževedli a Rašovice. Můj druhý domov. Vyrůstali jsme na chaloupce Florián, kde jsme jako děti měli spoustu přátel a vyváděli lumpárny. Zůstal tu Radek, můj další spolužák. Nabídl mi svůj domov a bezpečí. Hodiny jsme seděli a vzpomínali na dětství, procházkou po malebné vsi.... čas se vrátil zpět a já měla pocit, jako by tu zase běhala ta malá bosá holčička s věčně rozevlátými blonďatými vlásky.... tady a teď poprvé cítím samotu.
Domov, láska.... sedím tu a je mi už jasné, že domov si nosíme v srdci a můžeme jej vozit třeba i na koloběžce.
Tak máme 273km a zítra pokračujeme dál pomalinku směr zpět...