Euregio Egrensis 180km

Odvážná cesta a překonání osobního rekordu v km a v převýšení na koloběžce.
Protože jsem živel a teď mám složitou rodinou situaci (nemoc syna Diabetes 1 a manžel se stěhuje), vrhla jsem se střemhlav na akci po stopách Euregio Egrensis 174km, kterou vymyslel Tomáš Vosika Dýňák nechť jsem věděla, že se krásně zničím a tudíž hlava si odpočine a některé věci dostanou smysl a prostor....
Start o půlnoci na hranicích Německa v Potůčkách. Sešli jsme se tři Já, Tomáš a Roman Jeřábek. S Romčou jsme jeli poprvé.
Vyrazili jsme do temné noci a hned samozřejmě stoupání. Výhoda jízdy v noci je, že nevidíte ty šílené kopce, jen cítíte. Směr Rýžovna, Bludná, Horní Blatná. Tuším, že někde tam jsem chtěla Tomáše zabít, zabloudil jsme a vyjeli zbytečně hrůzný kopec, ale tak jsme se svezli dolů a mé stehýnka se zahřála. Tam někde kousek dál jsem potřebovala čůrat, barák hrůzy viz foto. Bála jsem se a tak kluci museli hlídat, aby mě něco nekouslo do zadku.
Pernink, Hřebečná, tam jsou jistě přes den krásné výhledy, což jsme neviděli . Super sjezd přes Mariánskou, Lípu a Merklín. Celou cestu jsem se modlila, aby tam nebyla díra, protože s tou čelovkou jsem prd viděla . V Merklíně to vypadalo, že se budeme hromadně třít, neb jsme byli zmrzlí na kost .
Pak přes můj rodný kraj Ostrov, kde už se rozednívalo a byli jsme vděční za světlo Boží, neb nás čekal kopec Moříčovský. Roman mi půjčil kolobku na výjezd. No to jsem čuměla, to byla lehoučká kraso jízda, že i náš pan vedoucí expedice Tomáš se táhl za mnou a to byl snad jediný moment mé slávy . Pak jupí směr Karlovy Vary a Loket, kde přišla má první lehká krize a deficit mého 24hod spánku se začala projevovat. Naštěstí nás přijela zachránit Dituška Dita Vosikova s dortem co ukuchtil náš vedoucí a melounem a hlavně objetím, úsměvem a láskou.
Do této chvíle, jsme pro děvčata z naší skupiny zanechávali na trase motivační karty, neb vyrazili ráno po našich stopách a měli 87km, teda nakonec 100km a svojí první stovečku. Neskutečný respekt jak to zvládly. Zde se k nám přidal i Antonín se svojí pozitivní energií a nadšením, což mě se pomalu vytrácelo.
Horní Slavkov hnus Velebnosti, dlouhej, tahlej kopec spoustu aut, slunce... žádná romantika. Krásno, Bečov nad Teplou, Teplá, kopcovitá trať s hezkými výhledy, které nás vyživovali a dodali energii. Mariánské lázně, zde začalo prokletí píchání, teda asi možná trochu dříve. Romča píchnul a já se konečně cítila užitečná. Nastala má chvilka výbavy Tím nemyslím svou krásnou sukýnku. Samci tam byli sice tři, ale buď měli malou pumpičku nebo vyschlé lepení, no to je materiál toto. Vytáhla jsem vše co jsem měla a Romči kolo bylo zachráněno a poté zase a zase. Nakonec se zjistilo, že je závislí na mé pumpičce, neb díky ní furt musel dofukovat, aby dojel na kloudné místo záchrany vyzvednutí.
Tři sekery no ty mi daly vražda, smrt, zabití. Krize jak hovado.... Jenže já se nikdy nevzdávám. Snědla banán, napila se coca coly a  zakousla jsem se a řekla si, že to dokážu pro sebe, musím . Dojeli jsme silou vůle do Broumova, kde počkali na odvoz Roman s Tondou. Dali si na závěr pivko a já kofolu a s Tomem jsme vyrazili sami do cíle. Kupodivu jsem našla sílu a těch 16km se mi jelo lehce. Ticho, co nás obklopovalo v lese prostě léčí....
Náš cíl byl dosažen . 174km Euregio Egrensis Na Výšině a kousek dál s převýšením 2600m. Seděli jsme tam a dosáhli skutečného pocitu štěstí...
Celkem i s cestou k autu můj záznam 185km. Osobní rekord jak v dálce, tak v převýšení. Myšlenky utříděné a mé srdce dostalo prostor. Život není peříčko a já děkuji za takovéto zkušenosti .
S láskou Janan
Ps : děkuji klukům, bez nich bych to nedokázala

4.9.2020
Upřímná radost .
Před chvilkou mi bylo předáno ocenění s osobním dopisem od Steffena Schonicke od Euregio Egrensis za moji cestu na koloběžce 174km s převýšením 2600m po trase Euregio Egrensis. Za svůj výkon a report na facebooku jsem dostala i spoustu map. Prý, ať mám motivaci na cesty i v Německu . Tak to fakt potěší. Jupí