Bosoběh má svoje kouzlo

Když, už jsem se stala tou bosonožkou a běh mě moc bavil, bylo vcelku logické, že na běh se přeci neobuji, i když většina bosonožců to tak má. Jenže, já když něco dělám, tak to dělám pořádně a se vším všudy a tak jsem neváhala a šla do toho.
Ono to vlastně bylo vcelku jedno. Po porodu Brambůrky běhat zas tak moc nešlo. Únava z kojení a nespánku, mi moc prostoru na běh ani nedovolil, přeci jenom, už také nejsem nejmladší mamina a běhajícího bosého zombíka určitě v lese vidět nechcete. Takže hezky pomalu a jistě.
Co je ale důležité, je změnit úplně techniku běhu. V botech si můžete klidně dovolit šlápnout na patu, ale naboso ani náhodou. Takový kamínek při došlapu na patu pěkně bolí. Hezky na špičky, maximálně do půlky plosky, tím dostávají zabrat nejen achilovky, ale hlavně lýtkové svaly. To je hned jiná dřina. V začátku bohatě stačilo jen popobíhat i tak druhý den bylo vše namoženo. Co bylo ovšem pro mne mnohem důležitější, byl pocit svobodného běhu, kde noha dostávala prostor a hlavně vzduch. Žádné pocení v uzavřené botě. Žádný defekt, puchýře, či černání nehtů, což bylo u mě každou chvilku. Noha se krásně přizpůsobuje terénu, takže žádné vymknutí kotníku a jiná zranění. Jediné co hrozí je říznutí, nebo vpíchnutí ostnu, střepu atd..
Co je tedy důležité při bosoboběhu. Umět se dívat před sebe a předvídat, používat intuici a selský rozum. Nemůžete si dovolit riskovat a vlítnout na trasu bezmyšlenkovitě jen za cílem zvítězit, v takových situacích intuici ztrácíte a nevidíte...
Proto je skvělé na bosoběhu, že vám dává limity. Vaše tělo, nohy se přizpůsobují terénu, vaší kondici a celkovému rozpoložení a tréninku, není tedy možné se zničit a po doběhu být vyřízený, tak jako když běžíte v botech a nemáte "cit".
Další úžasnou věcí na bosoběhu je ego. Nemáte totiž ambice vyhrávat, ale zvládnout a pokořit trasu, máte totiž úplně jiné myšlení a to trasu si užít, tím se myslí. Navmímat co nejvíce z celé trasy. Já totiž cítím zem, asfalt, písek, hlínu, trávu, jehličí, šišky, kameny, bahno a jiné. To vše přináší vždy úplně jiný pocit z běhu a zpestřuje mi to daný okamžik. Takže, když doběhnu do cíle a tím se nemyslí jen cíl závodní, mám mnohem více prožitků, než ten co běžel v botách.
Život bosoběžce je tedy mnohem pestřejší a já vím, že od té doby, co běhám bosa jsem šťastnější a proto mne vidíte na běžeckých fotkách, tak šťastnou. Víte, kolik také peněz ušetřím za běžecké boty? Parádní ovšem je též, že konečně zapojuji veškerou svalovou skupinu na nohou, která se předtím líně povalovala v botách.
Co běhám bosa se mi ještě nestalo, že by se mi nechtělo vyběhnout, vždy se moc těším a to, už samotné je důkaz správného rozhodnutí. Zkuste to, třeba jen kousek a pak zase a třeba zjistíte, že máte nohy, co cítí...
Užívejte běhu, pohybu, čerstvého vzduchu, dokud můžeme.
S láskou Janan