Běh pro Tibet 108km

Nový nápad jak se krásně zničit a motivovat ještě jiné podobné blázny.
Poslední roky máme zde v Ostrově akci "Den pro Tibet" u nás v Ekocentru, kde se vysypává mandala, tvoří se s dětmi, prodávají se výrobky na charitativní projekty podporující Tibeťany žijící v indickém exilu a promítají se různé dokumenty. Tento rok jsem bohužel neměla možnost se zapojit a tak jsem si vytvořila akci svou.

Původní záměr byl, že si prostě zaběhám a pokud budou chtít mohou se zapojit i přátelé,ale nakonec se z toho zrodila krásná, skromná běžecká akce.

Vytvořila jsem událost na Facebooku Běh pro Tibet 108km,kde jsem podala základní informace o Tibetu a jejich ztrátách na svém žití ve své rodné zemi. Poprosila jsem zda-li by mohli během a myšlenkou Tibet podpořit a ve dnech 7.4-10.4.2015 uběhli alespoň část, abychom celkem dali minimálně těch pomyslných 108km a pokud budou chtít mohou ty své zaběhnuté km proměnit v korunky české a poslat je na podporu Tibetu.
Já jsem se nakonec rozhodla, že tu vzdálenost za čtyři dny uběhnu sama. Stačilo, že mi přítel řekl, že to nezvládnu. To mě nezná....

Vyrazila jsem na první běh noc před, abych zahájila celou akci s vlajkou na zádech. Doběhla jsem před půlnocí prvních 18km značně vyčerpaná, neb ten den jsem byla podívat na halovém mistrovství v atletice v Praze. Akce Běh pro Tibet mohl začít a k mému velkému překvapení se pomalinku zapojovalo spoustu běžců z celé republiky, někteří přispěli jízdou na kole a někteří plavali.
Podařilo se mi 108km uběhnout za tři a půl dne, v sobotu i se zahajovacím běhěm 35km, v neděli 25km, v pondělí 24km a v úterý 24km mezi tím spánek a odpočinek. Nic mne nebolelo jen jsem byla unavená, byla to nádherná zkušenost a očista mé hlavy. Mé děti mne podpořili, když jeli vedle mne na kole a já doběhla posledních 12km. Bylo hezké jim nabídnout trochu jiný pohled na to, že mohou pomoct i tímto způsobem. Honzík můj nejmenší syn běžel asi 100m s vlajkou v ruce a křičel "běžím pro Tibetské děti" běžel ze školky domů jen v punčoškách,neb bylo výjimečně velké teplo.

Během mého putování se mi přihodilo pár krásných příběhů, jen v krátkosti napíšu.

Běžím přes město a potkala jsem dva puberťáky a slyším jak říkají "bože, co je to za spidermana, co to za ní vlaje" a když jsem proběhla otočili se a začali křičet "jo super to je Tibetská vlajka."
Běžela jsem polní cestou a přidali se ke mě dva klucí ve věku tak 8let a ptají se "paní co vám to vlaje za vlajku na zádech? " pověděla jsem jim krátký příběh o Tibetských dětech, kteří nemohou žít ve své rodné zemi.... a oni na to hned reagovali a řekli " teto a ty těm dětem běžíš pomoct? " 
Třetí den běhu, už si pomalinku na mě okolní lidé zvykli, že běhám s vlajkou a někteří se usmáli, jiní se na kousek přidali, minimálně si všimli, že tu nejsou "sami".

Na Facebooku v události se pomalinku plnili příspěvky lidí, kteří svou činností a hlavně myšlenkou Tibet podpořili. Neskutečně mne to nadchlo, neb jsem si uvědomila, jak málo stačí. Vzájemně jsme se podporovali a vkládali fota z tras uběhnutých. Za ty čtyři dny se zúčastnilo 31 lidí celkem jsme uběhli 770km, na kole ujeli 453km, jedna bytost uplavala 3,5km, a jedna ušla 5km. Byl to úžasný team a mě se podařilo, což jsem nečekala, ale hluboko uvnitř věřila, že to zvládnu-zvládneme. MOC DĚKUJI všem zúčastněným